Zeyer Julius

Narodil se 26.4.1841 v Praze v bohaté rodině. Zprvu byla jeho studia směřována k tomu, aby po otci převzal dřevařský obchod v centru Prahy (ve Vídni se vyučil tesařem), ale Julius Zeyer postupem času čím dál tím více okouzlovala česká historie, poezie staré Prahy. V Praze začal studovat filozofii a starověké kultury. Často cestoval, převážně po Evropě. Do ciziny jezdil za převážně za vzděláním a prací. V roce 1887 se odstěhoval z Prahy do Vodňan, kde strávil dvanáct let. V roce 1899 se vrátil do Prahy, v Praze také zemřel ? 29.1.1901.

Julia Zeyera řadíme vedle Jaroslava Vrchlického k lumírovcům. Vedle J. Vrchlického působí Zeyer monotónním a uzavřeným dojmem. V české literatuře působí dojmem výjimečnosti. Zeyerova tvorba představuje dramatický, těžko přístupný a samotářský svět. Vzdaluje se od reality, od měšťáckého způsobu myšlení a cítění. Zeyer svou tvorbou dává čtenáři najevo potřebu vymanit se ze soudobého života. Nesnažil se kriticky zachytit tehdejší obraz společnosti, vysnil si svůj svět s lidmi a vlastnostmi, které byli jeho době protikladné.

Dílo:
Ondřej Černyšev (1875) ? román zachycující carský dvůr za Kateřiny Veliké
Román o věrném přátelství Amise a Amila (1877)
Blaho v zahradě kvetoucích broskví (1882) ? čínský příběh marného blouznivého citu
Gompači a Komurasaki (1884)
Jan Maria Plojhar (1888)
Dům U tonoucí hvězdy (1894)
Tři legendy o krucifixu (1892)

Zeyerova poezie, převážně epická, vyjadřovala zklamání a nostalgii. Náměty čerpal básník z mýtů, bájí a pověstí. Ve svých básních oživoval Zeyer památné postavy, v jejichž činech se zrcadlil spor života a smrti a zápas lidské a národní hrdosti s křivdou a slabostí. Náměty jeho básní nejsou jen české, ale i např. ruské, francouzské?
Vyšehrad (1880) ? obsahuje pět básní z českého dávnověku. Básně: ?Libuše?, ?Zelený vítěz?, ?Ctirad?, ?Vlasta? a ?Lumír?
Čechův příchod (1886) ? zobrazuje příchod praotce Čecha
Zpěv o pomstě Igora (1882) ?
Ossianův návrat (1885)
Karolínská epopeje (1896) ? cyklus čtyř veršovaných příběhů oslavujících dávnou rytířskou čest, obětavost a věrnost (např. Píseň o Rollandovi)
Z letopisů lásky (1889-92)

Zeyerova dramatická tvorba byla převážně podnícena otevřením Národního divadla. Své příběhy zasazoval opět do starobylého, mytického nebo historického prostředí.
Libušin hněv (1886)
Šárka (1887)
Neklan (1893)
Stará historie (1883)
Radúz a Mahulena (1896) ? nejznámější pohádka. Hudbu napsal Josef Suk.

Julius Zeyer patří mezi nejvýraznější představitele novoromantismu.